Jiří Pecka: Dnešní děti mají obrovské možnosti, klíčem k úspěchu je ale stále disciplína
Hokejový trénink už dávno není jen o objemu naběhaných kilometrů a hodinách na ledě. Trenér Jiří Pecka vysvětluje, jak moderní trendy proměnily kolínskou mládež, proč klade stejný důraz na hokej i na školu a co pro něj osobně znamená, když své bývalé svěřence potkává po letech v běžném životě jako úspěšné lidi.
Jak dlouho už se pohybuješ u kolínské mládeže a jaké byly tvoje začátky v roli trenéra?
U kolínské mládeže působím zhruba 16 let. Moje začátky v roli trenéra byly plné učení. Zpočátku jsem sbíral zkušenosti a učil se od zkušenějších trenérů. Každý trénink mi přinesl nové poznatky a postupně jsem získával větší jistotu.
Když se ohlédneš zpět, co tě přivedlo právě k práci s dětmi a mládeží?
Když jsem končil s hokejem, chtěl jsem nějakým způsobem u něj zůstat. Došel jsem za Petrem Martínkem, jestli bych mohl chodit s ním na tréninky s mladším dorostem a tím to všechno začalo.
Zažil jsi v Kolíně několik generací hráčů. V čem jsou dnešní děti jiné než ty před deseti nebo patnácti lety?
Největší rozdíl vidím v tom, že dnešní děti vyrůstají úplně v jiným prostředí. Mají kolem sebe více invidualních tréninků a všeobecně větší možnosti.
Jak se podle tebe za dobu tvého působení změnil kolínský mládežnický hokej?
Určitě hodně jako celý hokej. Myslím, že kolínský mládežnický hokej udělal za tu dobu velký krok dopředu. Zlepšily se podmínky pro trénování, organizace práce s mládeží i celkový přístup k rozvoji hráčů. Větší důraz se klade na individuální rozvoj, bruslení a práci s pukem už od nejmladších kategorií. Zároveň se daří budovat prostředí, ve kterém mají děti chuť sportovat a posouvat se dál.
V čem vidíš největší posun klubu za poslední roky?
Ten posun je velký po všech směrech. Ať to jsou nábory, kvalitnější tréninkové procesy, počty dětí v nižších třídách, dále máme po dlouhé době starší dorost a juniorku v ligách.
Co považuješ za největší úspěch kolínské mládeže, který jsi mohl zažít nebo sledovat?
Tak určitě úspěchy, které jsem měl tu čest zažít jsou postupy s mladším a starším dorostem do extraligy, když jsem působil jako asistent Petra Martínka. A jako divák určitě musím zmínit juniorku, která postoupila pod taktovkou Martina Rejthara.
Jaké změny nastaly v přístupu k trénování mladých hráčů oproti době, kdy jsi začínal?
Je to kvalita místo objemu. Teď se víc hlídá kvalita tréninku, intenzita a regenerace, aby nedocházelo k přetížení. Samotný tréninkový proces je více zaměřen na práci na malém prostoru.
Co by podle tebe mělo zůstat v hokejové výchově stejné bez ohledu na dobu a moderní trendy?
Určitě disciplína, pracovitost, respekt k druhým i k sobě samému a zodpovědnost.
Jaké vlastnosti se snažíš svým hráčům předat kromě samotných hokejových dovedností?
Je to podobné jako u předchozí otázky jsou to základy, co se jim budou hodit i do života ať je to slušné chování, disciplína, zodpovědnost, pracovitost a schopnost fungovat v týmu.
Jak důležitou roli podle tebe hraje spolupráce mezi trenéry, rodiči a klubem?
Je to určitě klíčová věc. Nejdůležitější je v tomhle komunikace a vymezení rolí. Když každý ví, co je jeho úloha a kde jsou hranice.
Vzpomeneš si na nějaký moment nebo příběh, který ti utkvěl v paměti a připomněl ti, proč tuto práci děláš?
Tuhle práci dělám, protože mi přináší radost a pocit, že dělám něco užitečného. Jeden určitý příběh asi nedokážu říct. Těch příběhů je každou sezonu mnoho.
Měl jsi možnost sledovat růst mnoha hráčů od prvních krůčků na ledě. Jaký je to pocit vidět, když se z malého kluka stane úspěšný hokejista nebo dobrý člověk?
Je to jeden z nejhezčích pocitů a že ta práce co dělám má smysl. Když tě pak po letech potkají a pozdraví, tak to vždycky potěší.
Co tě po tolika letech u trénování stále motivuje pokračovat dál?
Hokej je celý můj život a vidět děti, jak se posouvají po všech stránkách, tak to je ta největší odměna. A navíc se mezi nimi cítím pořád mlád, jako když jsem začínal.
Kam by sis přál, aby se kolínská mládež v dalších letech posunula?
Přál bych si, abychom se dostali do takového stadia, že od nás děti nebudou odcházet do větších klubů a ty soutěže budou hrát doma v Kolíně.
Co podle tebe dělá SC Retia Kolín výjimečným místem pro mladé hokejisty?
Podle mě je to ,,rodinná“ atmosféra, propojení se školou a skvělá příprava do života.
