David Pojkar v SC Retia Kolín: Výzva je o samostatnosti, radosti z hokeje a poctivé práci
„Každý den být o trochu lepší než včera.“ Trenér David Pojkar přichází do SC Retia Kolín s jasnou filozofií. Chce stavět na vysokém tempu tréninků, vzájemné důvěře v kabině a především na tom, aby mladí hokejisté neztráceli z hry radost.
Davide, vítej v SC Retia Kolín. Jaké byly tvoje první dojmy po příchodu do klubu?
Děkuju. Přiznám se, že jsem byl mile překvapený. Potkal jsem spoustu lidí, kteří mají ke klubu silný vztah a chtějí, aby se posouval dál. Takové prostředí je pro trenéra vždycky příjemný začátek.
Po působení v Letňanech přichází nová výzva. Proč právě Kolín?
Po několika letech jsem cítil, že potřebuju změnu. Když jsme spolu začali jednat, dávalo mi všechno smysl – představa práce, lidé kolem klubu i směr, kterým se chce mládež ubírat. Nakonec to bylo poměrně jednoduché rozhodnutí.
Co ti dala hráčská kariéra do trenérské práce?
Hlavně zkušenost, že žádná cesta není úplně rovná. Každý hráč zažije období, kdy se mu daří, i chvíle, kdy se nedaří vůbec nic. Právě tehdy se ukáže, jestli se umí zvednout a pokračovat dál. To se snažím hráčům předávat.
Jaký jsi jako trenér?
Asi nejlépe to posoudí samotní hráči. Chci být náročný, ale spravedlivý. Když někdo poctivě pracuje, vždycky to oceníme. A když se něco nepovede, hledáme cestu, jak to zlepšit.
Co je podle tebe dnes u mladých hráčů nejdůležitější?
Aby je hokej pořád bavil. Dnes mají děti spoustu možností a tlak bývá často větší než dřív. Když ztratí radost ze sportu, těžko se budou dlouhodobě zlepšovat.
Jaké vlastnosti chceš u hráčů rozvíjet?
Samostatnost. Chci, aby přemýšleli, uměli převzít odpovědnost za svůj výkon a nebáli se rozhodovat. To využijí nejen na ledě.
Co bys vzkázal rodičům?
Aby dětem dovolili dělat vlastní chyby. Není potřeba po každém zápase rozebírat každou přihrávku. Někdy stačí říct: „Bylo fajn se na tebe dívat.“ To má často větší hodnotu než dlouhé hodnocení.
S jakým cílem jdeš do nové sezóny?
Aby byl na konci sezóny každý hráč lepší, než když jsme začínali. To je pro mě nejdůležitější měřítko.
Co hráče na tréninku čeká?
Tempo. Nikdo nebude stát ve frontě a čekat, až na něj přijde řada. Chci, aby byli neustále v pohybu, přemýšleli a soutěžili mezi sebou.
Jakou kabinu chceš vybudovat?
Takovou, kde si kluci budou navzájem věřit. Aby se uměli podpořit po prohraném zápase stejně jako se společně radovat po výhře.
Kdo tě během kariéry nejvíc ovlivnil?
Nemám jedno konkrétní jméno. Měl jsem štěstí na trenéry, od kterých jsem si vždycky něco vzal. Dnes z jejich zkušeností čerpám a snažím se je předávat dál.
Jakou radu bys dal mladým hokejistům?
Nesrovnávejte se s ostatními. Snažte se být každý den o trochu lepší než včera.
Co tě na trénování nejvíc baví?
Okamžik, kdy hráč pochopí něco, co mu dlouho nešlo. Ten pocit je často stejně silný jako vyhraný zápas.
Vzkaz na závěr?
Hlavně práce a pokora!
